Rodinný dům v Pozlovicích, malebném lázeňském městě zasazeném do zvlněné krajiny, vyrůstá ze svahu s přirozenou lehkostí a respektem k místu. Jeho hmota se jemně přizpůsobuje terénu a vytváří dialog mezi klidnou ulicí a otevřenou zahradou.
Směrem do ulice se dům uzavírá a působí introvertně, s jediným nadzemním podlažím a střídmým výrazem. Právě zde je situován hlavní vstup do domu i vjezd do garáže, nenápadně integrován do kompaktní hmoty objektu. Tato fasáda chrání soukromí obyvatel a podtrhuje klidný charakter ulice.
Na opačné straně se dům otevírá do zahrady a krajiny – stává se extrovertním. Velkorysé prosklené plochy vpouštějí světlo hluboko do interiéru a navazují na terasu, která přirozeně rozšiřuje obytný prostor směrem ven.
Tři podlaží jsou citlivě vrstvena ve svahu, jako by byla jeho přirozenou součástí. Minimalistická architektura s čistými liniemi a jednoduchými objemy nechává vyniknout atmosféru místa – klid lázeňského prostředí, proměnlivost světla i bezprostřední kontakt s přírodou.