Dům se rozprostírá v krajině jako jemná horizontála, usazená na úzkém pozemku s lehce se svažujícím terénem. Nesnaží se dominovat, spíše tiše následuje přirozený tvar svahu a rozvíjí se v několika výškových úrovních, které odrážejí modelaci terénu.
Střecha plynule kopíruje sklon pozemku a v některých místech se protahuje do subtilních přesahů, připomínajících ledové krápníky – křehké, protažené tvary, které jako by vznikly pozvolným působením času a přírodních sil. I zde architektura působí, jako by byla formována samotnou krajinou.
Vrostlý do ovocného sadu, je dům obklopen proměnlivostí ročních období, vůní květů i tichem dozrávajících plodů. Dřevěná fasáda, ponechaná přirozenému stárnutí, časem získává jemnou patinu a spolu se zahradou se proměňuje, až se hranice mezi architekturou a přírodou téměř vytrácí.